Anton F. Malinovský - Rakovnický kališnický graduál a také osoby a erby v něm

O graduálu jsem se dověděl z knihy „Dějiny královského města Rakovníka“ autora Františka Levého, vydané roku 1896 Josefem Novotným v Rakovníku. Po kratším pátrání po graduálu, kdy si různé instituce přehazovaly můj dotaz, jako horký brambor, se mi nakonec podařilo vypátrat, kde že se můj další badatelský objekt, a sen, zmíněný graduál, nalézá.

František Levý ve zmiňované knize popisuje obsah některých iluminací na nichž jsou prý vymalovány nějaké erby a podobizny donátorů, rakovnických měšťanů, z nichž jeden má příjmení Malinovský, stejné jako moje maličkost. Tento skvost eviduje Národní galerie pod názvem „Rakovnický kališnický graduál“.

Ve skutečnosti se jedná o dvě knihy stejného vzhledu a rozměrů (49 x 39 cm) a 13 cm tlusté. Mohutná vazba je z bílé kůže s tištěnými rostlinnými motivy. Cípy v rozích a spony jsou z mosazného plechu a připevněny jsou čtyřhrannými hřeby ze stejného kovu. Prvních sedm a posledních sedm listů u obou knih je nepopsaných. Jednotlivé kapitoly začínají pergamenovým listem a dále se pokračuje na listech z pevného papíru. Text na pergamenovém listě začíná bohatě zdobenou iniciálou někdy i zlacenou. Výjevy namalované v iniciále korespondují vždy s doprovodným textem, písně, který následuje za touto iniciálou. Text písně je zapsán pod notovým záznamem. Noty jsou vepsány do pětilinkové červené notové osnovy. Noty samotné jsou většinou černé barvy, s výjimkou úvodní věty té které písně. To pak mají noty barvu červenou, nebo také modrou. Text písně pod notami má vždy barvu shodnou s těmi notami. Text pod notami je napsaný dobře čitelným gotickým písmem. Malá písmena jsou vysoká 12 mm, velká 30 mm.

Na některých stránkách, kterých ale naštěstí není mnoho, je patrná vada krásy, tohoto, jinak bezesporu klenotu. Jedná se o dírky o jakési absolutní zmizení papíru, ale pouze v místech, kde byly noty, a to pouze v tom případě, když se jednalo o notu barvy černé, napsanou patrně „duběnkou“.

Úvodní stránka kapitoly je ještě dále zdobena po straně, velmi kvalitně provedenou pestrobarevnou arabeskou, někdy i přizlacovanou plátkovým zlatem.

Spodní část úvodní stránky kapitoly je většinou, obrazově věnována zasloužilým rakovnickým literátům. Příslušná iluminace tvoří 1/5 až 1/3 plochy listu.

Zmíněný graduál je z větší části dílem Jakuba Špačka Hradeckého, měšťana Starého Města Pražského. Na této zakázce začal pracovat v roce 1594. Mistr se údajně věnoval i nadměrnému pití a rakovničtí si údajně graduál po několika urgencích vyzvedli nedokončený. Přestože graduálu již bylo 400 let, lze konstatovat, že je ve velmi dobrém stavu. A co se týká umělecké stránky, lze říci, že graduál je ve své většině, poměrně kvalitně zpracován. Noty a texty písní jsou beze zbytku velmi kvalitně esteticky provedeny.

Iluminace, jak se zdá, byly pravděpodobně vytvořeny třemi autory. Tak soudím na základě trojího různě kvalitního malířského „rukopisu“ prostudovaných iluminací. Tři předpokládaní autoři malovali také různým stylem. Lze rovněž na základě i již zmíněných indícií určit i autory jednotlivých výtvarných dílek.

Při následném popisu jsem se v tomto elaborátu zaměřil pouze na ty stránky graduálu (fol.), na kterých jsou zpodobněny postavy, snad donátorů, vesměs ale rakovnických měšťanů a případně i jejich erby. Iluminované stránky jsou z pergamenu, ty zbývající z papíru. Jednotlivá označení stránek jsou shodně s graduálem značeny římskými číslicemi psanými za slovíčkem fol. Zkratkou slova folium (list).

Kniha první

Fol. I. zadní strana. Horní 2/3 plochy stránky zabírá postava černě oděné, vkleče se modlící ženy před křížem s ukřižovaným Kristem, na pozadí nějakého středověkého města. V dolní třetině stránky je vícebarevný arabeskový rámeček a v něm první část nápisu, který vysvětluje, jak vlastně začaly dějiny vzniku tohoto díla. Text je opsaný beze změn.

Vlevo: S.Mth.VI kap. Neskladeyte sobě pokladuw kdežto rez a mol kazy a kdež zlodegi wykopawagi. Ale skladeyte sobě poklady w Nebi.
Vpravo: Johana Reyczkowa byw (ši) od mladosti, od rodiczow zwedená k pobožnosti,

Wssecken swug wěk pokognie strawilla
Panu Bohu y lidem žiwa byla
Cžehož dokazala y przi zkonanij,
Sweho života, když na spisownij
Písní pobožnych odkaz učinila
Aby k Božskym chwalam ginie wzbudila.

O Johaně Reyčkové je několik slov na jiném místě tohoto článku.

Fol. I. Tematicky začíná první kniha na tomto listě, adventem. Ve zlatém rámečku je zlaté písmeno P . Obsahem tohoto rámečku je iluminace zobrazující Zvěstování Panně Marii.

Dolní čtvrtinu stránky tvoří iluminace, na které v levé části je klečící a modlící se donátor, namalovaný na pozadí středověkého města. U kolen klečícího muže, leží kartuše, orámovaná arabeskou. V modré kartuši jsou velká písmena S R a mezi nimi kříž. Ta písmena S R jsou iniciály Simeona Reyčka, syna hlavní donátorky, a dalo by se říci i zakladatelky, Johany Reyčkové. V pravé dolní části , v nádherně provedeném arabeskovém rámu je nápis:

Simeon Reyczek chtěw odkaz swé Matky
Naplnit a nechati gi pamatky
Smrti zachwacen nedokonal toho,
Ale Lidmila wažje sobě mnoho,
Tchynie swé y manžela to splnila,
Spomocy druheho manžela swého,
Mystra Jana z Gryllowa rzečeneho.

Simeon (Šimon) Reyček, zobrazený v graduálu, byl zámožným rakovnickým soukeníkem a dlouholetým radním. V mládí vedl nevázaný život. V roce 1566 málem skončil na šibenici pro opakované cizoložství. Ironií osudu bylo, že se jednalo o nově postavenou šibenici, kterou nechal postavit jeho otec, významný rakovnický měšťan a radní, a několikanásobný rakovnický primátor Jan Reyček. Manželka Simeona Reyčka se jmenovala Lidmila (Ludmila). Simeon Reyček zemřel před rokem 1596. Rodiči Simeona Reyčka byli Jan a Johana.

Jan Reyček, měl spolu s manželkou Johanou tři syny – Simeona, Mikuláše a Jana. Jan Reyček starší, syn chalupníka Havla, byl soukeníkem a rakovnickým radním. Radním byl od roku 1540. V letech 1553 – 1574 byl osm krát jmenován primátorem. V roce 1567 stál spolu s Janem Gryllem starším před císařem s apelací a žádostí o rozšíření rakovnických práv. V tomto graduálu Jan Reyček není zobrazen. Zemřel po roce 1582.

Johanna (Johana) Reyčková (fol. I.) Byla manželkou rakovnického soukeníka a radního Jana Reyčka. Po jeho smrti dala zhotovit zvon pro místní kostel Nejsvětější Trojice (dříve sv. Jiljí), namalovat oltářní obraz pro rakovnický kostel sv.Bartoloměje (dříve sv. Mikuláše) a založila fond na zhotovení graduálu. V graduálu zabírá její podobizna téměř celou jednu stránku. Johana zemřela v roce 1591.

Lidmila (Ludmila) Reyčková, byla snachou Jana a Johany Reyčkových, a manželkou Simeona Reyčka. Ta má na zhotovení graduálu obrovskou zásluhu. Tohoto úkolu se zhostila po smrti svého prvního manžela Simeona (zemřel před rokem 1596) , kdy graduál nebyl pořád ještě dokončen. Její podoba není patrně nikde v graduálu zachycena. Podobizna jejího prvního manžela Šimona Reyčka je v první knize, v první části graduálu na folii č. II. V roce 1596 se Lidmila vdává podruhé a bere si Mistra Jana Grylla (mladšího) z Gryllova. Jan Gryll ml. umřel ve věku 31 let roku 1599 a Lidmila dá i jeho podobiznu zobrazit ve druhé knize, v graduálu (fol. XXII). Z doprovodného textu by se mohlo zdát, že na obrázku je otec Jan Gryll starší, to ale není možné, protože ten zemřel roku 1597 ve věku 71 let, a muž na obrázku s erbem Gryllů z Gryllova je mnohem mladší, tak kolem 30-ti let.

V roce 1600 se Lidmila vdává potřetí, a bere si Jana Augustina Malinovského z Hlavačova (+1624) a je to jistě právě proto on, z bohatě rozvětvené familie Malinovských, kdo je namalovaný ve druhé knize graduálu (fol. CLXXIIII). Lidmila umřela v Rakovníku L.P. 1628.

Fol.XXVII – touto číslovkou „27“ je očíslovaný další iluminovaný list. Iluminovanou iniciálu R doplňuje ztvárnění známého motivu Zvěstování Panně Marii, s klečící Marií a s andělem promlouvajícím z oblaků. Dolní část o ploše cca 1/4 listu je vyplněna obrázkem klečících a modlících se mužů pohlížejících směrem do levého horního rohu, ve kterém na ně vzhlíží z oblak korunovaný Bůh Syn. Prvních osm klečících postav je oděno na způsob Římanů do tunik. Poslední dvě postavy klečící v pravé části obrázku, jsou oděny „španělsky“, v černých oděvech s bílými krajkovými límci, zvanými též mlýnský kámen, na krku. Poslední, a o něco větší z postav, která je vpravo, a je o poznání větší, a která je oddělena od ostatních postav mezerou, ve které se vznáší křížek s ukřižovaným Kristem. Touto postavou bude nejspíš Havel Toužil (HAWEL TAVŽIL), jak napovídá nápis nad červeným cechovním erbem pekařů (caletníků). Erb je umístěn úplně dole, v pravém dolním rohu listu, vpravo od popsané iluminace, a chybí z něho spodní ustřižená část. Preclík (calta) na červeném štítě je bílá. A co víme o zmiňovaném Havlovi Toužilovi?

Havel Toužil z Karlsperka (Hawel Tavžil), byl synem Václava a Zuzany, narodil se pravděpodobně kolem roku 1550. Měl bratra Stanislava, který se stal roku 1586 bakalářem v Praze. Havel byl rakovnickým měšťanem a radním, a v roce 1598 dokonce rychtářem tamtéž. První jeho manželkou byla Kateřina, dcera rakovnického řezníka Mikuláše Sedlčanského a druhou byla Anna dcera Kryštofa Provazníka. H.Toužil dědil roku 1563 po smrti své matky dům v Rakovníku ještě jako nezletilý. Umírá roku 1608. Dne 19.10.1604 byl na základě majestátu císaře Rudolfa II na Pražském hradě adoptován k erbu Jiřího Karolidesa z Karlsperka, spolu s bratry téhož a to, Václava, Samuela a Jakuba, a na syna Jiříka poety laureatis a Mistra svobodných umění a Karla Karolidesa, Havla Toužila, Adama Rosacia (Rozacina), Adama Chytra a Adama a Jáchyma Kršňáky. Všem byl udělen predikát z Karlsperka a původní erb byl polepšen. Polepšení spočívalo v přidání šedé skály o třech pahrbcích do paty štítu a v záměně kolčí helmy za helmu otevřenou turnéřskou.

Původní blason : „Štít zdola nahoru, napůl rozdělený, pravá polovina žlutá a levá polovina černá, v kterýchžto polovinách v každé – po pravé straně ve žluté polovině lev černé, a po pravé straně v černé polovině lev žluté barvy vzhůru vyzdvižený, k sobě obrácený, nohy rozkročené, ocasy vyzdvižené, ústa otevřená a jazyky vyplazené, na hlavách svých korunky mající a ceptrum každý z těch lvů jednou přední nohou držící se vidí. Nad štítem kolčí helma, na ní přikrývadla černá – žlutá.Nad tím koruna zlatá královská, z níž čtyři pštrosí pera nahoře prohnutá jsou vedle sebe. První po pravé straně žluté, druhé černé, třetí opět žluté a čtvrté černé.“ (SÚA - Sal. 12.b, fol. 814v – 819v).

Fol.XXXX. Iluminovaná iniciála tvoří velké písmeno R . Iluminace kolem tohoto písmene znázorňuje sedícího a modlícího se světce se svatozáří. Světec v modrém šatu má kolem sebe šestici lvic. Nad světcem je na skále ležící postava bdějícího Anděla Strážného. Dolní část, o velikosti asi jedné čtvrtiny plochy listu, tvoří iluminace s motivem andělů bojujících s drakem. Vlevo od toho obrázku je, již mimo rámeček, namalovaná postava klečícího a modlícího se donátora, oděného „španělsky“ tedy v černý šat. Postava je po umělecké stránce kvalitně zpracována. Dotyčný má krátce střižené vlasy a plnovous. Totožnost tohoto rakovnického měšťana se mi nepodařilo identifikovat, už i proto, že podložka, na které klečí donátor, nejeví žádné stopy po písmu, které by napomohlo k identifikaci, tak jak tomu bylo u jiných osob. Celý list bude jistě dílem pražského malíře Jakuba Špačka Hradeckého.

Fol.LIII. – Tento list bude rovněž od toho nejkvalitnějšího z autorů, a to od Jakuba Špačka Hradeckého. Ve spodní části je červeně orámovaný obrázek, na kterém je na pozadí jakéhosi města, namalovaná Svatá Rodina s malým Ježíškem. Vpravo od tohoto obrázku je namalovaná postava, rozkročeného, stojícího, doprava otočeného donátora, držícího v levé ruce knihu.Dotčený je oděný do šedých punčoch, jakýchsi černých pumpek a černého pláště, na způsob peleríny. Plášť je krátký, končí těsně nad koleny, na krku má krajkový límec. Tedy, opět vše dle španělské módy. I tento donátor má krátké vlasy, značné kouty a plnovous. Knír je hustý, zrzavý, ostatní vlasy a vousy jsou tmavé. Nad postavou je jen tak do prostoru napsané jméno ONDRZEY RAVSEK.

Ondřej Rousek, syn Jana Rouska, velmi zámožného rakovnického měšťana a soukeníka. Janu Rouskovi byl sestřencem Tomášem Rouskem roku 1553 odkázán všechen jeho majetek. Jan Rousek měl děti Ondřeje, Jana a dcery Zuzanu, Kateřinu a Annu. Anna se stala manželkou Davida Píseckého z Třebska. Ondřej Rousek byl rakovnickým radním, který se angažoval v „literárním bratrstvu“, a je vyobrazen v graduálu.

Fol.LXXX – Iniciálu tvoří iluminované písmeno R , v němž se nachází ,Duch Svatý, v podobě holubice. Ve spodní čtvrtině listu je v červeném rámečku ztvárněn v levé části motiv posledního soudu s kostlivci a cherubíny. V pravé části tohoto dramatu klečí postava oděna opět „po španělsku“, před sebou drží knížku a modlí se. Na tento obrázek, směrem doprava, navazuje červeně orámovaná, modrá obdélníkovitá plocha, ve které je nápis, který pomáhá identifikovat totožnost donátora, neboť poslední slova nápisu jsou IAN KYSSNAR P ….94.

Jan Kyšnar byl po dlouhá léta rakovnickým radním a v roce 1620 byl jmenován rakovnickým rychtářem. Byl jedním ze dvou aktérů ( spolu s Havlem Toužilem ), kteří řešili s „nezbedným bakalářem“ Janem Pičkou Píseckým, rakovnickým kantorem incident, co lživě, o několik století později, interpretuje spisovatel Zikmund Winter.

Fol.CXXIII – Asi pětinu spodní části tohoto listu tvoří tři, vedle sebe jsoucí, černě lemované rámečky. V prostředním rámečku je modlitba podepsaná Janem st.Gryllem z Gryllova. V postranních čtvercových rámečcích jsou iluminace jiného stylu a slabší kvality. Vlevo je Adam a Eva a vpravo nějací dva svatí. Zdá se, že autorem těchto iluminací byl sám Jan Starší Gryll z Gryllova.

Fol.CLXXIII – V iniciále je namalovaný motiv, kde jsou křesťané házeni lvům. V dolní čtvrtině je plátkovým zlatem lemovaný obrázek, pojednávající narození Ježíška v jeslích v Betlémě jak to má být, s volkem, Marií, Josefem a spoustou andělů. Do středu tohoto děje je vsazen donátor renesančně „po španělsku“ v dlouhém bíle lemovaném plášti oblečený. Tento donátor na první pohled sem, svým oděvem nepatří. Klečí a modlí se. V pravé dolní části je nápis prozrazující jméno tohoto donátora: DANIEL MALIRZ MIESSTIENIN RAKOW.

Daniel Malíř Rakovnický, syn Pavla Danielovic. Danielové byla zámožná rakovnická, soukenická rodina, která je v Rakovníku připomínána od roku 1495, kdy Malířovy předkové, děda Daniel spolu se svým otcem, kupují mlýn „bosákovský“ a později kupují další grunty. Malířův otec, Pavel Danielovic se patrně odstěhoval do Chrudimi. Malíř totiž po otcově smrti prodává roku 1580 dům v Chrudimi Janovi Březovskému a usazuje se v Rakovníku. Taxa za měšťanské právo mu byla odpuštěna, a proto zase on „bezplatně“ vymaloval štíty na radnici. Jak napovídají nůžky na štítě z této iluminace, byl Daniel Malíř původním povoláním soukeník nebo postřihovač. D. Malíř potom působil po léta v městské radě. V roce 1589 byl jmenován rakovnickým rychtářem.

Fol.CCIX – V dolní části úvodní iniciály je zobrazen známý biblický příběh, kdy Jan Křtitel křtí Krista v řece Jordánu. Spodní část, asi jednu čtvrtinu listu, pokrývá červeně lemovaný obrázek, kde vlevo na pozadí jakéhosi, možná římského města, dostává v křesle sedící starý šedivý vousatý a dlouhovlasý muž, poslední pomazání, v přítomnosti anděla a ženy. V pravé části obrazu jsou postavy anděla, a do oranžové tuniky oděného muže.

V horní lince 3 mm tlusté jsou patrná bílá písmena, která mi nedávají příliš smysl: TOBI : XI : KA : VI: KA:
Úplně dole v pravém rohu je ještě jeden červeně lemovaný rámeček světlomodré barvy a v něm bílým písmem provedený nápis: TOBIASZ HANZA ZLUTICKI ; 1594

Tobiáš Honza Žlutický, se rakovnickým měšťanem stal roku 1591. Posléze byl obecním starším. Angažoval se také ve spolku ostrostřelců, a také mezi literáty. Roku 1594 byl vyslán jako správce proviantu, s místním vojenským kontingentem „proti Turku“. Neví se přesně, ke které odnoži Žlutických, Tobiáš Honza Žlutický patřil, patrně ale nepatřil k Žlutickým z Lichtenfeldu.

Fol.CCXXIIII – Iniciálu tvoří písmeno D uprostřed kterého je ztvárněn král David, před kterým leží lyra. Dolní čtvrtina listu je vyplněna obrazem, který je vzpomínkou na epizodu ze života zde zobrazeného donátora. Obraz je totiž lemován plátkovým zlatem a v tomto rámečku je černě napsáno v horní části: RETRIBVTIO PANA a v dolní části DAVID PISECZKY Z TRZEBSKA. Uprostřed namalovaného příběhu klečí modlící se David Písecký z Třebska. Modlí se, a z nebes na něho pohlíží Bůh. Při modlitbě pohlíží na město, které je v plamenech. Nad městem je tmavý kouř. Kolem města je všude samá voda. Ve vodě je několik stanů. Z města prchá tu a tam několik postav. Z pravého dolního rohu míří dav k hořícímu městu. Podle vztyčených kopí jsou to ozbrojenci táhnoucí k městu. V čele nesou bílou korouhev s namalovaným červeným rakem. Je to oddíl rakovnických ozbrojenců jdoucích si pro nečekané vítězství. Podle znalce rakovnických středověkých dějin pana profesora Jaroslava Čecha, je tu popsán následující příběh.

Na přelomu let 1575 a 1576 bylo z Rakouska a tedy i z Čech vypraveno vojsko do Uher proti Turkům. Součástí tohoto tažení byla i setnina rakovnického kraje. „Naše“ vojsko se chystalo překročit Sedmihradskou řeku Temeš (dnes v Rumunsku), a následně dobít opevněné a již 24 let Turky obsazené město Temešvár. Z nějakého důvodu došlo v Temešvárské pevnosti k požáru a následnému výbuchu muničního skladu, který právě před pár dny doplnili střelným prachem. Při tomto podzemním výbuchu patrně v jedné z věží, došlo k roztržení této věže a k následnému vyvržení kamenů do řeky. Řeka se následkem toho vylila z břehů a zaplavila vojenský turecký tábor a zdecimovala ho. Místo pevnosti vznikl kráter, který ihned zalila voda. O tomto slavném vítězství nad Turky, informovali následně po této události včetně obrázků a všech detailů, mnohé listy té doby. K tomuto výbuchu došlo 5. února 1576.

David Písecký z Třebska, rakovnický měšťan , radní a mistr soukenický. V mládí se zúčastnil tažení proti Turkům. Oženil se až v roce 1589 s Annou Rouskovou. Měli spolu syna Adama Václava (* 1600). David Písecký ovdověl roku 1606. Záhy se oženil podruhé s Dorotou Škodovou, dcerou nebohého rokycanského primátora Martina Škody. Vyženil takto dům na Novém Městě Pražském, kam se později odstěhoval a zemřel tam v říjnu 1613 na mor. David Písecký byl synem Jana Píseckého přijatého k erbu svého strýce Jana Hány z Třebska dne 3.února 1594 na základě majestátu císaře Rudolfa II spolu s Janem Píseckým z Loun a Janem Skálou (Chroustem). Teď zpátky k popisu CCXXIIII listu graduálu. Vpravo od výše popsaného výjevu je namalovaný erb Davida Píseckého z Třebska.

Blason: Na modrém štítě je vpravo otočená, černá hlava jednorožce až po ramena s červeným vyplazeným jazykem. Nad tím, vpravo hledící kolčí helma s modro černou točenicí, nad kterou je modré křídlo a v něm černá hlava jednorožce jako ve štítě. Přikrývadla jsou modro-černá. (SÚA – Sal. 12a, fol. 402n.).

Kniha druhá

Fol.I. – V překrásně provedené iniciále spatřujeme známý motiv křtění Ježíše Krista Janem Křtitelem. V tomto případě se o této události mluví i v textu písně na téže straně, což je v tomto graduálu výjimka. V dolní části tohoto listu je na ploše jedné šestiny po stranách namalovaná dvojice klečících a modlících se donátorů. Mezi těmito donátory oděnými v černý španělský šat, je ve zlatém rámečku, před hradbami obehnaným městem, kráčející postava vousatého a dlouhé vlasy majícího muže. Tento muž nese na levém rameni dvě desky. Jedná se patrně o Mojžíše nesoucího desky s vytesanými deseti přikázáními. Celý tento list je namalován velmi kvalitním malířem. Zřejmě je dílem Jakuba Špačka Hradeckého. Postavy donátorů lze identifikovat snadno, protože jejich jména jsou napsána opodál. Nad postavou vlevo, která je v černém, mající bílý krajkový límec je nápis IAN SSPICZKA.

Jana Špičku jsem zatím v Rakovníku nevypátral a domnívám se, že z nějakého důvodu zde došlo k jakési záměně jmen. Například Jan Špička se mohl jmenovat celým jménem Jan Jakub Špička Příbramský, a ingrosátor napsal pro nedostatek místa pouze IAN SSPICZKA, anebo místo IAN SSPICZKA, mělo být napsáno IAK SSPICZKA … a Jakub Špička ten se do dějin Rakovníka zapsal a zapsal se dobře.

Jakub Špička Příbramský začal působit v Rakovníku jako školní „sukcentor“. Koncem roku 1591 byl přijat za měšťana města Rakovníka bez zaplacení, jinak obvyklé taxy. Od roku 1594 byl členem městské rady, ve které působil přes 20 let. Roku 1603 byl rychtářem. V letech 1616, 1617 a 1620 byl zemskými direktory jmenován rakovnickým primasem (primátorem). V letech 1599 a 1610 byl jmenován krajským výběrčím. Jakub Špička se oženil třikrát. Kdo byla první manželka není známo. Druhou jeho manželkou byla od roku 1604 Anna Wagmanová z Šinboldu. Třetí manželkou byla Benigna Břimská z Poksdorfu. Jakub Špička Příbramský zemřel roku 1622.

Pod postavou vpravo klečícího donátora je nápis IAKUB SLAWIK. O Jakubu Slavíkovi lze pouze spekulovat, že byl pravděpodobně bratrem Ambrože Slavíka, rakovnického měšťana. Zřejmě byl i radním. Domnělý bratr Ambrož Slavík je vyobrazen v tomto graduálu.

Fol.X. – Na velmi kvalitně zpracované iniciále se vidí skupina tří žen, stojících před andělem, a i nadpis napovídá, že se jedná o známý biblický motiv Kristova vzkříšení. V dolní části listu jsou dva obrázky. Na větším vpravo umístěném je biblický motiv s Jonášem a velrybou. Na menším vlevo je poprsí starého muže s dlouhým prošedivělým plnovousem s čelní pleší a krátkými vlasy. Muž je oděný po španělském způsobu do černého kabátce, na krku má krajkový límec, tzv. mlýnský kámen. Krajky má rovněž na okrajích manžet. Muž má před sebou otevřenou knihu. Tento portrét je umístěn ve zlatozelené kartuši, a kartuše je ještě navíc ve zlatém rámečku. Nad tímto rámečkem je ještě jeden zlatý rámeček, který je úplně prázdný a měl v něm být umístěn nápis hlásající jméno tohoto donátora. Bohužel nestalo se tak. Po celém levém okraji je tradičně rozprostřena pestrobarevná arabeska. Celý pravý okraj listu lemují tři podlouhlé, zlatem orámované obrázky. Nad každým z těchto tří obrázků, je zlatem lemovaný prázdný rámeček pro chybějící nadpis. Horní z těchto tří obrázků ztvárňuje patrně Samsona nebo Herkula zápasícího se lvem, ve fázi, kdy lvovi otevírá tlamu. Na prostředním obrázku je namalovaný mladý světlovlasý muž, skloněný, a to pod jakýmsi předmětem, který nese na zádech. Neseným předmětem je nějaká rozměrná deska. Nelze poznat jedná – li se o desku dřevěnou nebo kamennou.

Na spodním obrázku jsou postavy třech dlouhovlasých a vousatých, světlovlasých nebo šedivých mužů, oděných do dlouhých různobarevných hábitů. Všichni tři mužové mají na hlavách identické nízké, zelené klobouky s velkými zelenými střechami.

Fol.XXII – Iniciálu tvoří písmeno D ve kterém je skupina apoštolů s modlícím se Kristem, nad kterým je na zlatém podkladě Duch Svatý v podobě bílé holubice. Pravý okraj listu tvoří podlouhlý obrázek na výšku, jehož ústředním motivem je výstavba babylonské věže. V levém dolním rohu je postava klečícího a modlícího se donátora, opět s bílým krajkovým límcem, černě oděného. V pravém dolním rohu je na modrém podkladu v zeleně lemované kartuši vyveden erb patřící Janovi Gryllovi z Gryllova. Vlevo od obrázku je nápis ve kterém se vyskytuje jméno Jan Gryll Starší z Gryllova 1594. Z tohoto textu by se mohlo zdát, že na obrázku je otec Jan Gryll starší, ale ten zemřel roku 1597 ve věku 71 let a muž na obrázku s erbem Gryllů z Gryllova je mnohem mladší tak mezi 30 – 40 lety. A to odpovídá, protože Jan Gryll mladší zemřel v roce 1599 ve věku 31 let. Jeho otec Jan Gryll Starší z Gryllova zemřel v roce 1597 ve věku 71 let, proto nemůže být tím naším Gryllem. Naším Gryllem je Mistr Jan Gryll z Gryllova mladší syn Jana Grylla staršího. Narodil se v Rakovníku roku 1568. Bakalářem se stal roku 1591 a Mistrem roku 1593. Učil na školách, v Německém Brodě, u sv.Mikuláše na Menším Městě Pražském a v Žatci. Poté se vrací do rodného města, kde si roku 1595 bere bohatou vdovu po soukeníkovi Simeonovi Reyčkovi, Ludmilu. Zkouší spolu s manželkou provozovat soukenickou živnost, ale je mu v tom rakovnickým soukenickým cechem bráněno, protože není v oboru vyučen. Zemřel roku 1599.

Blason zmíněného erbu: Uprostřed žlutého štítu je červené srdce se zlatým křížkem. Srdce je propíchnuto šedou dýkou se zlatým jílcem. Na kolčí helmě je mezi žlutými rohy, červené srdce, na kterém je opět zlatý křížek. Přikrývadla jsou červená a žlutá.

Fol. LXV – V pravé dolní části listu je velmi zdařilá iluminace, na které zápolí sv.Jiří na bílém koni, s drakem. Vlevo od tohoto obrázku je v obdélníkovitém rámečku portrét staršího muže s čelní pleší a zvednutým obočím. Muž má tmavý plnovous, dlouhý až na prsa. Má před sebou otevřenou knihu. Oblečený je opět do černého, s krajkovým límcem na krku. Totožnost tohoto donátora se mi nepodařilo identifikovat. Zdá se mi, že tento donátor je dost podobný donátorovi z fol. X., ve druhé knize graduálu. Ani tohoto donátora se mi nepodařilo identifikovat.

Fol.LXXIX. – V levé dolní části listu je iluminace v červeném rámečku na které je vidět po levé straně skupinu osmi lidí v pozadí, a v popředí je patrně postava Krista, právě sejmutého z kříže a ležícího na márách. Tato skupina je oblečena do oděvů z římské éry. Naproti této skupině v pravé části iluminace je klečící postava modlícího se muže, který je obrácen směrem ke Kristovi. Muž s krátkými tmavými vlasy a plnovousem, je oblečen do španělského černého oděvu s bílým krajkovým límcem. Kdo je tento donátor, vysvětluje nápis ve stuze nad štítem, který je v pravém dolním rohu tohoto listu, vpravo od popsané iluminace. Na červeném renesančním štítě jsou dvě zkřížené řeznické sekery se žlutými topůrky. Jedná se o jakýsi usurpovaný znak, kterým se donátor hlásí k řeznickému stavu. Na stuze nad tímto štítem je velmi dobře čitelný nápis WAWRZINEC MAVTWICZKA.

Vavřinec Moutvička (+1603) mistr řeznický, sladovník a někdejší knap (vandrující tovariš), dlouholetý rakovnický měšťan a radní tamtéž. Vavřinec byl bratrem Havla Moutvičky, rovněž rakovnického měšťana žijícího ve stejné době. Všichni čtyři přímí předkové Vavřince Moutvičky byli rakovnickými měšťany. Jeho otec rovněž Vavřinec, zemřel v roce 1567, děda Vavřinec – knap zemřel roku 1544, praděd Havel Moutvička – řezník zemřel po roce 1520, a praděd Jan „Mútvička“ zemřel před rokem 1465.

Fol.CXIII. – Zde na tomto foliu malíř patrně postupoval poněkud odlišně v tom smyslu, že pomaloval zadní stranu listu. List je kompletně pokrytý pouze obrázky, není tu tedy notový záznam písně, jako u ostatních listů. Horní část listu o ploše asi tří čtvrtin, se věnuje pojednání motivu stvoření světa. Tento motiv je umístěn uprostřed plochy ve zlatém kruhovitém rámečku. Kolem kruhu jsou v každém ze čtyř rohů, sedící a do knihy píšící evangelisté. Volnou plochu kolem kruhu z venkovní strany mezi evangelisty vyplňují pestrobarevné arabesky. V dolní části listu, je rovněž ve zlatě lemovaném, ale obdélníkovitém rámečku i heraldicky zajímavé téma.

Uprostřed větší nezařízené místnosti s několika výklenky, je socha Ježíše Krista přibitého na kříž. Po stranách jsou klečící a ke Kristu čelem obrácení donátoři, opět oděni do černého „španělského“ šatu. U každého z donátorů, vždy směrem ke Kristovi, klečí donátorův syn. Mezi těmito syny a Kristem jsou dvě modré kartuše. Uprostřed každé z těchto kartuší je erb.

Erb vlevo. Blason: Na bílém štítě bílá lví noha, s pozlacenými pazoury. Nad tím kolčí helma s červenobílou točenicí, na které je bílá lví noha jako ve štítě. Přikrývadla jsou červená a bílá. Erb tedy patří Václavovi Kavanovi z Čejkov.

Václav Kavan z Čejkov byl synem Jana Kavana. Václav Kavan se přiženil ze Sušice roku 1588. Poté byl rakovnickým měšťanem a radním. V letech 1597 – 1599, 1611 – 1612 a 1617 – 1618 byl Václav Kavan krajským berníkem. V letech 1619 a 1620 byl jmenován rakovnickým městským hejtmanem. Jeho tchánem byl rakovnický konšel Tomáš Bečvář (+1602). Kavanova manželka se jmenovala Zuzana. Jejich syn se jmenoval Jan. Oba, otec a syn Jan, jsou zobrazeni v rakovnickém graduálu. Václav Kavan zemřel v Rakovníku v roce 1622, kde je i pochován v kostele sv.Bartoloměje. Václav Kavan z Čejkov užíval erbu a predikátu z Čejkov na základě majestátu udělenému v Praze 20.9.1547 Šimonovi Kavanovi a Václavovi Kavanovi, patrně dědovi výše popsaného rakovnického měšťana. Záznam o tom se nalézá v SÚA v Praze (Sal. – 285, fol.89 r – 90).

Erb vpravo – Na červeném štítě bílý dvouocasý, zlatě korunovaný lev s rozzavenými ústy doprava kráčející a držící širokou stříbrnou sekeru se žlutým topůrkem. Jedná se nepochybně o cechovní znak řezníků.

Kdo by mohl být donátorem, ke kterému se tento znak vztahuje se neví. V úvahu přicházejí řezníci, kteří v té době v Rakovníku žili. Připomínáni jsou: Mikuláš Sedlčanský, Havel Krčil, Havel Moutvička, Václav Slach, Adam Dohora, a Adam a Erazim Trubačové. Můžeme vyloučit pouze Havla Moutvičku, protože ten je již vyobrazen ve druhém dílu graduálu na fol.174.

Fol.CLXXIIII. – V dolní části listu je uprostřed ve zlatém rámečku namalovaný motiv, poslední večeře Páně. Po stranách této iluminace jsou opět „po španělsku“ oděni dva donátoři. Klečí a modlí se, obráceni jsou směrem k sobě. Donátoři klečí na jakýchsi hranatých podložkách. Po stranách jsou patrny stopy zlatého písma, které označuje jména příslušných donátorů. Nápis pod donátorem klečícím vpravo lze více-méně dedukovat. Bude to tak na 85% HAWEL MAVTWICZKA.

Havel Moutvička, rakovnický měšťan a radní. Nejvyššího ocenění se mu dostalo, když byl roku 1597 jmenován městským rychtářem, kde ho stihl nezvyklý osud. Byl na 14 dnů uvězněn pro zbití sedláků. Po tuto dobu vykonával funkci rychtáře Jiří Nigello ( Nygellus ), bakalář. Havel Moutvička zemřel roku 1609. Jeho předkové jsou v rakovnických městských knihách několikrát připomínáni. Jeho předkové jsou nám známi do třetího kolena.

Nápis pod donátorem vlevo, se nejdříve nepodařilo přečíst ani s pomocí ultrafialového a infračerveného světla. Paradoxně bylo nejlepšího výsledku dosaženo s pomocí hodinářské lupy, znalosti jmen rakovnických měšťanů a fantazie. Nápis patrně zněl MALINOWSKÝ. Rovněž Fr. Levý, autor před 100 lety vydané knihy „Dějiny královského města Rakovníka“ se při svém popisu tohoto graduálu v této knize, o iluminaci Jana Malinovského zmiňuje. To byl tento nápis patrně ještě dobře čitelný. A o kterého ze široce rozvětvené rodiny Malinovských se jedná? Nejlogičtějším by bylo, kdyby Lidmila Reyčková zařídila, aby byl v graduálu namalován i její třetí manžel, když už dva předešlí její manželé Šimon Reyček a Mistr Jan Gryll z Gryllova mladší, v graduálu již jsou.

Jan Augustin Malinovský z Hlavačova byl vnukem Jana Malinovského nobilitovaného roku 1562. Jan Augustin se narodil v Berouně. V roce 1591, to je již čerstvě zletilý, a jeho otec Jan je již několik let po smrti, přebírá v Rakovníku dědictví po právě zemřelém dědovi Janovi Malinovském (+30.2.1591) a je přijat za rakovnického měšťana. Podle Fr. Levého byl Jan Augustin ženat dvakrát. Kdo byla jeho první manželka nevíme. Z prvního manželství jsou dva synové, Jan a Pavel. Jan Augustin se stal vdovcem a oženil se podruhé. Vzal si za manželku Ludmilu dvojnásobnou vdovu, nejprve po Simeonovi Reyčkovi, podruhé po Mistrovi Janovi mladším Gryllovi z Gryllova, který zemřel roku 1599. Zdá se, že všichni tři její manželé jsou vyobrazeni v tomto graduálu. Z tohoto druhého manželství Jana Augustina se narodili děti – Augustýn, Matyáš, Alžběta a Zuzana. Jan Augustin je rakovnickým radním, a v letech 1611 a 1612 je jmenován rakovnickým primasem. V těchto letech je rovněž zástupcem rakovnického kraje na zemském sněmu, kde je roku 1612 jmenován „J.M.C. fiškálem“. Tento úřad zastával až do své smrti v roce 1624.

Blason erbu: Stříbrný štít s modrým kosmým pruhem napůl na dva díly rozděleným, a v každém z nich leží věnec zelený – vavřínový. Na modrém pruhu střela zlatá, špičkou nahoru položená. Na štítě kolčí helma a na ní buvolí rohy, pravý žlutý, levý modrý. Mezi rohy jsou nad sebou dva věnce vavřínové a skrze ně, střela zlatá špičkou nahoru postavená se vidí. Přikrývadla jsou modrá a zlatá. (SÚA – Sal. 287, fol. 213v)

Fol.CCXIII. – V iniciále, která je v horní části listu spatřujeme dvě postavy, nejspíš Turky, protože mají na hlavách turbany a na opascích prohnuté šavle. Dolní část listu pokrývá iluminace ve zlatém rámečku, s jakýmsi biblickým motivem. Vlevo od tohoto obrázku, v samém rohu, je na červeném polštáři klečící postava, po španělsku oděná. Nad ramenem této postavy je umístěn nápis, umožňující identifikovat tohoto donátora IAN ZAHRADKA Z LAVSTINIE. V levém horním rohu, vlevo od iniciály v zeleně lemované bílé kartuši nad pestrou arabeskou je namalovaný erb, patřící k predikátu z Louštyně.

Blason: Štít podélně napůl rozdělený. V pravé zlaté půli jsou čtyři modrá břevna. V patě levé bílé poloviny je zelené trojvrší, nad ním doprava otočený vyskakující kamzík přirozených barev se špičkami růžků otočených dopředu. Nad tím kolčí helma a nad ní vyskakující kamzík jako ve štítě, mezi dvěma orlími křídly. Pravé křídlo je modré-zlaté, levé je zlato-modré. Přikrývadla jsou modro-zlatá.

Jan Zahrádka z Louštýně. Jan Zahrádka (Pšovlcký) se vyjednal z poddanství urozeného pána pana Václava Hochhauzera z Hochhauzru na Pšovlcích 30.11.1583. Již deset let poté stojí Jan Zahrádka jako vyslanec rakovnických radních, spolu s Janem Píseckým z Třebska, před samotným císařem. 12.března 1596 byl Jan Zahrádka spolu s rakovnickým radním, bakalářem Danielem Staňkovic a měšťanem Starého Města Pražského, Šimonem Šváchou nobilitován, a všem byl zároveň udělen erb a predikát z Louštýně. Jan Zahrádka zemřel roku 1607. Zanechal syna Václava, který byl po roce 1632 důchodním písařem hraběte z Martinic ve Slaném.

Fol.CCXXXV. – V iniciále jsou Bůh Otec a Duch Svatý. Dolní část listu o ploše téměř jedné třetiny plochy listu, vyplňuje iluminace rozdělená zlatým rámečkem na tři díly. V prostředním obrázku je biblický motiv ze Starého zákona. Na obrázcích po stranách jsou ke středu obráceni klečící a modlící se donátoři, i tentokrát oděni do černého „po španělsku“. Mužové mají opět plnovousy a krátké vlasy. O jednoho i o druhého donátora, je o jeho stehno opřený stejný renesanční kolčí, jako kartuše oválný, červený štít na kterém jsou bílé postřihovací nůžky, které vyjadřují příslušnost donátorů k soukenickému cechu. Dobře čitelný, zlatem psaný nápis na modrém pozadí zní u postavy vlevo AMBROŽ SLAWIK. U postavy klečící vpravo je nápis MAREK ZAHRÁDKA.

Ambrož Slavík, byl členem rakovnického soukenického cechu a městským radním. V roce 1604 byl jmenován rakovnickým rychtářem.

Marek Zahrádka, byl rakovnickým měšťanem a soukeníkem. Pravděpodobně nebyl příbuzným Jana Zahrádky z Louštýně. Marek Zahrádka byl synem mlynáře ze Starého Rousínova u Brna. Marek Zahrádka se usadil roku 1593 v Rakovníku. Oženil se s vdovou Salomenou Kynterovou, která měla syna Martina Kyntera, který zemřel roku 1613. Marek Zahrádka byl zavražděn roku 1612 mlynářem Šimonem Eberlem.

Shrnutí badatelského záměru

Cílem bylo identifikovat erby a osoby donátorů, jejichž podobizny jsou obsaženy v tzv.Rakovnickém kališnickém graduálu. V obou dílech graduálu je namalováno celkem devět erbů a jedna kartuše podobná erbu, s písmeny SR (Simeon Reyček). Z tohoto počtu je 5 erbů cechovních. Jednou se jedná o znak pekařů, dvakrát o znak řezníků a dvakrát o znak soukeníků, nebo postřihovačů. V graduálu jsou namalované také čtyři šlechtické erby, znaky erbovních měšťanů. Jedná se o erby těchto zobrazených donátorů: David Písecký z Třebska, Mistr Jan mladší Gryll z Gryllova, Václav Kavan z Čejkov a Jan Zahrádka z Louštýně. Další dva donátoři nemají vedle své podobizny šlechtické erby, i když k tomu byli oprávněni, jsou to Jan Augustin Malinovský z Hlavačova (od roku 1562) a Havel Toužil z Karlsperka (až od roku 1604). Je možné, že Havel Toužil byl vmalován na stránku v graduálu před rokem 1604, a šlechtický erb chybí vedle jeho podobizny, právě proto. Celkově je v obou knihách graduálu namalováno nejméně 22 donátorů, z toho pouze jedna žena. Z tohoto počtu se podařilo identifikovat 18 donátorů. Z tohoto počtu 7 donátorů není identifikováno na 100%. To proto, že k němu došlo na základě různých indicií. Z těchto čtyř neidentifikovaných donátorů se podaří některé, možná až tři osoby identifikovat již v blízké budoucnosti, po hlubším prozkoumání rakovnických archivů.

Za identifikované donátory lze považovat tyto osoby : Johana Reyčková, Simeon Reyček, Havel Toužil z Karlsperka, Ondřej Rousek, Jan Kyšnar, Daniel Malíř Rakovnický, Tobiáš Honza Žlutický, David Písecký z Třebska, Jan Špička (Jakub Špička Příbramský ?), Jakub Slavík, Mistr Jan Gryll mladší z Gryllova, Vavřinec Moutvička, Václav Kavan z Čejkov, Havel Moutvička, Jan Augustin Malinovský z Hlavačova, Jan Zahrádka z Louštýně, Ambrož Slavík, Marek Zahrádka.