Ferdinand Antonín Čenský se narodil 29.5.1829 v Čechticích na Čáslavsku. Studoval v Praze, Německém Brodě a poté filosofii opět v Praze. Od roku 1848 působí jako žurnalista v Pražském večerním listu. Přispívá i do Pražských novin a Včely. Roku 1851 je po úředním zásahu proti Pražskému večernímu listu zařazen do 11. pěšího pluku a často překládán v řadě německých a italských posádek. Zde se zúčastnil i pověstné bitvy u Solferina. Roku 1869 byl povolán za profesora české řeči a literatury na vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě. O rok později (1870) byl povýšen na setníka. V době svého pedagogického púsobení přispíval pilně do řady tehdejších českých periodik ( Urbánků Věstník bibliografický, Osvěta, Žižka, Vojenské listy atd.). Roku 1871 vydal v Praze česko-německý a německo-český vojenský slovník a Vojenskou čítanku, později pak německy Gramatiku českého jazyka pro Němce. Kromě toho sám napsal, přeložil či upravil někoIik odborných učebnic nové české vojenské terninologie. Sbíral materiál k životopisúm českých spisovatelů a celému kulturnímu dění.

V letech 1873 -1880 učil rakouské arcivévody Františka Ferdinanda a Ottu češtinu. Tak jako celá výchova obou princů, tak i výuka češtiny se nesla v duchu oslavy habsburské dynastie, rakouského vlastenectví a rakouské armády. Nadto Čenský, jako český vlastenec, se snažil mladé arcivévody seznamovat s českou kulturou a minulostí. Čenský shromáždil šedesát čtyři článků, kaligraficky je opsal a nechal svázat. Na titulní stránce z pergamenu se skvěl ve zlatých a stříbrných písmenkách následující nápis : " Arciknížete Františka Ferdinanda Česká čítanka ad usum Delphini. Sestavil Ferdinand Čenský, c.k.setník při ll.pěším pluku prince Jiřího Saského, profesor české řeči a literatury na vojenské akademii v Novém Městě za Vídní a učitel češtiny J.J. císařských Vísostí arciknížat Františka a Otty." Autoři článků v čítance jsou výlučně čeští - vedle samotného Čenského to byl Boleslav Jablonský, Frantiçek Sušil, Jaroslav Vrchlický, J.K.Tyl, J.Jireček, Adolf Heyduk, Jakub Malý a další. V čítance lze vedle článků oslavujících slavné činy rakouské armády, historie habsburského rodu a dynastie, najít i české vlastenecké články a básně - Vyšehrad ( historická vzpomínka Václava Zeleného ), Slib ( balada Adolfa Heyduka ), Pravá vlast ( znělka Jana Kollára ). Čenský své vyučování mladých arcivévodů pokládal za součást zápasu za práva českého jazyka v habsburské monarchii. Svou rozsáhlou stať Čeština v císařské rodině uveřejnil v roce 1886, kdy byl jazykový zápas v plném proudu.

V roce 1886 byl povýšen na majora a penzionován. Byl rytířem řádu Františka Josefa I, nositelem válečné medaile, pamětní mince tyrolské zeměbrany z roku 1866 a vojenského záslužného odznaku 3.třídy pro důtojníky. Zemřel krátce po odchodu do výslužby dne 30.1.1887 na Vinohradech.

Německy psaným listem, daným ve Vídni 21.10.1918, povyšuje císař a král Karel I. vdovu po majoru - Adolfinu Čenskou ( rozenou Wurmovou narozenou 2.10.1844 v Červené Řečici, + 27.11.1996 v Praze ) a jejího syna Jaroslava ( 25.6.1875 Wiener Neustadt - 6.6.1959 Praha ) na základě rozhodnutí ze dne 7.8.1918 dědičně do šlechtického stavu stavu s ohledem na zásluhy zemřelého chotě žadatelky, majora Ferdinanda Čenského.Erb: Ve stříbrném štítě červená hradba, za níž vyrůstá lev téže barvy, na zdi leží zkřížené meče se stříbrnou čepelí a zlatým jílcem, přes ně stíbrná šestihrotá hvězda. Korunovaný turnajský helm s pokrývadly červeno-stříbrnými nese složená složená křídla, dělená stejně jako štít, mezi nimi vyrůstají tři zlaté klasy.