Jan Horák se narodil roku 1832 v Příbramy jako syn Jana Horáka z Prahy a Barbory Piskáčkové.

Po vystudování vojenské akademie vstoupil do vojska, kde se svými schopnostmi dosáhl hodnosti plukovníka v pěším pluku Bedřicha sv. p. von Trenchert-Kauffmanna. Během své čtyřicetileté vojenské služby dosáhl mnoha vyznamenání. Byl držitelem velkokříže řádu Františka Josefa i., komandérem Leopoldova řádu a rytířem Řádu Železné koruny III. třídy. Na základě těchto svých zásluh byl císařem Františkem Josefem I. dne 15. srpna 1890 povýšen do šlechtického stavu s predikátem "Edler von Horrak".

Při své nobilitaci obdržel následující znak: štít stříbrny s modrým břevnem na kterém se nacházejí dvě zlaté šesticípé hvězdy. Nad břevnem je červená věž se dvěma okny a zlatou branou. Pod břevnem zlatě obrněná paže mávající mečem. Na štítě se nachází turnajská korunovaná přilba s přikrývadly, vpravo modro-stříbrnými a vlevo červeno-stříbrnými. Klenot tvoří pštrosí pera - modré, stříbrné a červené.

Zanedlouho po své nobilitaci se stal Jan Horák polním zbrojmistrem a od roku 1903 působil jako polní maršál-lajtnant a inspektor zastupující policii rakouských zemí na říšském sněmu. Zemřel roku 1911 ve Vídni.

Se svou manželkou Boženou Urbanovou z Prahy měl dva syny. Emila Františka, doktora práv a něměckého rytíře, plukovníka v rakouské armádě a Rudolfa Jana - okresního komisaře v Leobenu v Dolním Rakousku. Potomci Emila i Rudolfa dodnes žijí v Rakousku zcela poněmčilí.