František Kaska se narodil r. 1834 v rodině českého měšťana v Horažd'ovicích. Vstoupil do c.k.pěšího pluku č. 49 jako posluchač důstojnické školy, ale zároveň pokračoval v universitních studiich ve Vídni, kde promoval na doktora chemie a magistra farmacie. Ve věku třiceti let se stal vrchním lékárníkem rakouského dobrovolnického sboru, který byl naverbován k podpoře mexického císaře Maximiliána. Brzy poté byl jmenován osobním lékárníkem samotného císaře, který byl znám svou láskou k přírodním vědám.

František Kaska prošel celým mexickým tažením a stal se důstojníkem císařského Řádu St.Marie de Guadelupe, a to jako jeden ze 43 osob tímto řádem dekorovaných. Není zcela jasné, zda byl Kaska zajat společně s císařem v obleženém městě Querétaro, ale v každém případě se mu podařilo zachránit důležitou část císařova soukromého majetku před plenícími republikánskými vojsky, zvláště pak řády a vyznamenání, a to jak řády mladého mexického císařství, tak i osobní řády císaře samého.

Ačkoli byl doktor Kaska přesvědčený monarchista, rozhodl se zůstat v Mexiku i po popravě nešťastného císaře Maximiliána. Pro svůj vědecký věhlas - jeho vědecká činnost byla několikrát oceněna vysokými mezinárodními cenami a uznáními, např. zlatou záslužnou medailí výstavy v New Orleans 1884 - 1885, nebo řádným a čestným členstvím v různých mexických a zahraničních učených společnostech. Roku 1866 se stal rytířem rakouského řádu Františka Josefa I., roku 1888 komandérem papežského řádu Sv. Řehoře. Dále mu byl udělen záslužný bavorský řád sv.Michala III.třídy, holandská stříbrná medaile za vědu a umění, rakouská jubilejní medaile z roku 1898 a nedlouho před svou smrtí se stal komandérem s hvězdou řádu Františka Josefa I. - a zároveň taktní jednání si brzy získal úctu republikánské vlády, zvláště pak samotného presidenta Diaze, se kterým se osobně znal od dob, kdy byl ještě jako generál Diaz válečným zajatcem císařské armády. Toto osobní přátelství s mexickým presidentem a diplomatické schopnosti umožnily doktoru Kaskovi bránit a neoficiálně hájit rakouské zájmy v Mexiku po více než čtvrt století, až konečně byly jeho snahy korunovány obnovením diplomatických styků mezi oběma zeměmi.

Když doktor Kaska navštívil Vídeň, byla mu poskytnuta dlouhá osobní audience císařem Františkem Josefem I., starším bratrem nešťastného mexického císaře Maximiliána. Podrobnosti jejich rozhovoru nebyly samozřejmě nikdy zveřejněny, ale zůstává skutečností, že několik dnů poté, dne 11.prosince 1889, byl doktoru Kaskovi udělen řád železné koruny II.tridy a dne 25.ledna 1890 se stal komandérem španělského řádu Isabelly Katolické. Tento druhý řád byl automaticky spojen s povýšením do stavu španělských baronu, ale doktor Kaska nežádal o uznání tohoto titulu v Rakousku ani nepoužil svého práva žádat o udělení rakouského stavu svobodných pánů, k čemuž byl oprávněn podle statutu řádu železné koruny. Nicméně i bez jeho iniciativy byl císařským nejvyšším rozhodnutím ze dne 6.srpna 1901 povýšen do stavu svobodných pánů a dne 31. srpna 1902 byl vydán diplom a udělen následující znak ( originální diplom je uložen v archívu Národního muzea v Praze ).

Pošikem modrým břevnem se sedmi stříbrnými hvězdami dělený štít, v jehož horní zlaté části černý dvouhlavý orel s červenou zbrojí, v dolní části stříbrné je černá orlice držící zobákem a pařáty chřestýše v přirozené barvě. Nad štítem baronská koruna na níž je posazena korunovaná turnajská přilba s krydly vpravo modro-stříbrnými a vlevo černo-zlatými, klenot dvě orlí křídla v přirozené barvě.

Výklad znaku je víc než zřejmý. Černý dvouhlavý orel je zjednodušeným císařským orlem rakouským, jako projev uznání zásluh nobilitanta o rakouské zájmy během celé životní dráhy. Orlice zabíjející hada je odvozena ze státního znaku mexického císařství na paměť nobilitantových zásluh o nové zámořské mocnářství habsburské dynastie.

Baron Kaska zemřel bez potomků v Mexiku dne 10.května 1907. Ačkoli strávil většinu života v zámoří nikdy nezapomněl na svou rodnou zem a vždy se pokládal za Čecha. Byl členem Společnosti Muzea království českého a počínaje devadesátými lety minulého století pravidelně zasílat muzeu vzácné předměty historické ceny nebo vzorky do sbírek přírodovědeckých. V poslední vůli odkázal své soukromé sbírky muzeím v Praze a ve Vídni. Obsahovaly mnoho předmětů a dokumentů z dob mexického císařství, především však unikátní a téměř úplnou sbírku císařských řádů a vyznamenání, které jsou nyní uloženy v Praze.