Plukovník Karel Kopal (1788 - 17. 6. 1848) se narodil v Štidružicích u Znojma jako syn Karla Kopala (1721-1787) úředníka ve Znojmě. Roku 1805 vstoupil jako kadet do pluku prince Bedřicha Sasko-Koburského, roku 1809 je jmenován poručíkem u 6. praporu myslivců a velitelem předních stráží v brigádě Vécseyově. Roku 1814 je jmenován setníkem, r. 1835 majorem, r. 1841 podplukovníkem a r. 1846 plukovníkem a velitelem 10. praporu myslivců.

Plukovník Karel Kopal se zůčastnil během své kariéry napoleonských bitev (u Řezna a Lipska) a i o mnoho let později tažení maršála Radeckého v Itálii. Proslul odvahou a vojenským umem díky kterému postupoval v hodnostech. Dne 17. června 1848 na následky ranění při útoku na Monte Berico umírá. Jeho útok pomohl rozhodnout vítěznou bitvu u Vicenzy. Plukovník Kopal obdržel mnohá vyznamenání, jako například kříž řádu Leopoldova. Rovněž byl jmenován rytířem řádu Marie Terezie. Dvě baterie, které se zúčastnili střetnutí před Veronou v době italského tažení obdržely jeho jméno. A konečně roku 1837 byl povýšen do šlechtického stavu.

Synové plukovníka Kopala byli císařským diplomem z 11. ledna 1852 povýšeni do stavu svobodných pánů.

Z jeho potomků dosáhl proslulosti syn Karel (1833-1912), který dosáhl hodnosti generálmajora rakouské armády. Jeho bratr Viktor (1836-1892) díky výhodnému sňatku (r. 18882) se sv. p. Marií Henn von Henneberg-Spiegel (1860-1913) vyženil statky a zámky Hřebeny a Kostelní Bříza v západních Čechách.

Roku 1853 byl plukovníku Kopalovi postaven ve Znojmě pomník, zpracovaný dle modelu řezbáže Antonína Fernkorna. Rovněž u příležitosti odhalení tohoto pomníku bylo vydáno 700 pamětních medailí. Bratr plukovníka Kopala Leopold Kopal, lesní rada v Olomouci napsal obsáhlou biografii jeho života.