1. Eduard Oberleithner

Eduard (29. 3. 1791 St. Peter in der Aue v Rakousku - 1849 Triest v Itálii) pocházel z barvířské rodiny z Dolního Rakousko. Počátkem 19. stol. přišel do Šumperka, kde si zakoupil předměstský dům č.p. 9. Zde začínal s výrobou a barvením hladkého plátna na dvou stavech, později jako faktor zaměstnával tkalce na několika desítkách stavů. Překupnictvím s přízí a plátnem získal brzy kapitál k založení manafukaturního podniku, který v průběhu 20. let vyrostl v přední plátenickou "továrnu" v Šumperku. Roku 1827 vybudoval vlastní bělidlo a moderní apretovnu, které mu umožňovaly zavádět úpravy plátna požadované na světových trzích. Na přelomu 30. a 40. let patřila jeho plátenická továrna mezi přední textilní podniky na severní Moravě, vyráběla ročně 1.200 kusů plátna a zpracovávala 900 000 přáden lněné příze.

Eduard Oberleitner zavedl i výrobu cvilichu a damašku, zřídil sklad ve Vídni a obchodoval se Lvovem, Uhrami, Lombardií, Terstem Benátkami a Livornem. Roku 1833 mu bylo na výstavě v Olomouci vysloveno nejvyšší uznání a v roce 1839 byla jeho továrna vyznamenána zlatou medailí na průmyslové výstavě ve Vídni.

Jako podnikatel a majitel největší plátenické manufaktury na Moravě usiloval o zdokonalení a modernizaci bílení plátna. Koncem 30. let stál také po boku plátenického podnikatele Karla Wagnera při zakládání a budování první mechanické přádelny lnu v Šumperku.

Podnikatelské úspěchy zařadily E. Oberleitnera mezi přední šumperské měšťany a do městské politiky. V září 1827 byl jako první občan z předměstí zvolen do magistrátní rady, v níž pracoval až do své smrti v roce 1849.

2. Eduard Oberleithner

Eduard (2. 3. 1813 Šumperk - 24. 6. 1892 Šumperk), syn předchozího (1.) pracoval při řízení otcovy manufaktury, zejména v obchodu přízí a plátnem, roku 1839 se stal otcovým společníkem a spolumajitelem firmy Oberleithenr und Sohn. Roku 1839 hrál rovněž důležitou úlohu při založení mechanické přádelny v Šumperku a stal se členem výboru Společnosti pro mechanickou přádelnu v Šumperku. Po otcově smrti převzal vedení rodinného podniku a jako významný podnikatel zasahoval do jednání o založení akciové společnosti pro zřízení mechanické přádelny na víznberském panství (dnes Loučná nad Desnou, okres Šumperk) bratří Kleinů. Stal se jejím podílníkem a jedním ze tří ředitelů. Počátkem 50. let vytvoříl s bratry Karlem akciovou společnost Oberleithner a spol. a dále spolu v letech 1856 až 1858 založili další mechanickou přádelnu v Hanušovicích, rozšířenou o pobočku v Holbě, osadě u Hanušovic.

Technickým rozvojem a kvalitou se stala Oberleithnerova továrna jedním z nejvýznamnějších plátenických podniků v monarchii, což bylo vysoce oceněno roku 1873 na světové výstavě ve Vídni. Za vynikající výsledky byl Eduard Oberleithner povýšen v roce 1873 do šlechtického stavu.

Ještě ke konci života soustřeďoval podnikatelské úsilí na zdokonalení plátenické výroby zavedením mechanického tkaní. To však uskutečnil v 80. letech teprve až jeho bratr Karel.

Eduard Oberleithner již za otcova života zasahoval do politického dění. Roku 1848 byl nadporučíkem v národní gardě a ve volbách konaných v roce 1849 byl zvolen do městské rady Šumperku a do moravského zemského sněmu, kam byl vyslán spolu s továrníkem Karlem Wagnerem. Po pádu BAchova absolutismu a vyhlášení ústavy v únoru 1861 byl zvolen do moravského zemského sněmu za obce okresů Šumperk, Víznberk a Staré Město. Téhož roku byl vyslán zemským sněmem do říšské rady. Aktivně politicky pracoval až do konce života. Ještě roku 1885 byl předsedou tělovýchovného spolku (založeného v roce 1879).

3. Karl Oberleithner

Karl (2. 10. 1828 Šumperk - 9. 10. 1898 Arco v kraji Trentino, Italie)

Syn Eduarda Oberleithnera (1.) se v mládí připravoval na budoucí povolání podnikatele ve lnářství a plátenictví. Rovněž se věnoval zemědělství, zvláště lnářství. Po otcově smrti vstoupil roku 1850 jako společník bratra Eduarda do firmy Oberleithner und Sohn. Když byly vybudovány mechanické přádelny v Šumperku a v Loučné, poté co se začal soustřeďovat zájem akcionářů přádelen na kvalitu a úpravu lnářského vlákna, stál Karel Oberleithner v čele propagátorů nové metody zpracování lnu, především belgické metody máčení lnu, která dávala lepší předpoklady ke strojovému zpracování. Byl zvolen předsedou Spolku pro povznesení lnářského průmyslu na severní Moravě, z jehož iniciativy založilo ředitelství mechanické přádelny v Šumperku, moderní máčírny a přípravny lnu ve Velkých Losinách a v Šumperku.

Karel Oberleithner se kromě zájmu o řízení a modernizaci podniku zabýval agrokulturou, usiloval o povznesení severomoravského zemědělství , zvvláště lnářství. Byl zakladatelem zemědělské a lnářské školy v Temenici. Byl činný i politicky. V roce 1872 byl zvolen do moravského zemského sněmu. Byl zapojen do veřejného a kulturního života. Organizoval dobrovolný hasičský sbor, byl činný v sociálních institucích a kulturních spolcích, byl předsedou a sbormistrem pěveckého spolku v Šumperku.

Hudba byla jeho největší zálibou. V ní se uplatňoval nejen jako organizátor, ale i jako hudební skladatel. K této umělecké činnosti byl připraven celým svým intelektuálním vývojem od raného dětství. Na housle začal hrát dříve, než uměl číst a psát. V devíti letech hrál na kůru a v orchestru. Důkladné vzdělání ve hře na klavír získal prostřednictvím A. H. Stahlknechta, ředitele pěvecké akademie v Saské Kamenici (Německo). Do hudebního dění Šumperka vstoupil v 50. letech založením pěveckého spolku a městské kapely.

Vydal řadu hudebních skladeb pod uměleckým jménem Carlo Nero. Většina z nich dokazuje svěží invenci, mají zábavný, častěji taneční charakter. Jde vesměs o díla nevelkého rozsahu, srozumitelných postupů a přehledné formy. Setkávaly se s příznivým přijetím posluchačů a staly se součástí repertoáru řady soudobých městských a lázeňských kapel. *), **).

4. Heinrich Oberleithner

Heinrich (10.6.1851 Šumperk - 9.1.1920 Wien) syn Eduarda Oberleithnera (2.) se (hmotně zabezpečen) věnoval studiu právních věd na univerzitě v Lipsku, Heidelberku a ve Vídni. Po dokončení studií a získání právnícké praxe se stal právním zástupcem ve Vídni. Od roku 1892 byl veřejným společníkem firmy Oberleithner und Sohn., kdy převzal její obchodní vedení. Spolu se strýcem Karlem, který vybudoval mechanickou tkalcovnu, rozvijeli výrobu a rozšiřobali továrnu, jež se koncem 19. století stala jedním z nejvýznamnějších textilních podniků v monarchii. Byl činný i v politickém životě. Byl členem městské rady v Šumperku, působil v Obchodní a živnostenské komoře v Olomouci a v Brně. V 80. a 90. letech se angažoval v rámci německého nacionalistického hnutí. V roce 1893 se stal poslancem zemského sněmu. V letech 1907 až 1918 byl poslancem říšské rady ve Vídni.

5. Max Oberleithner

Max (11.7.1868 Šumperk - 5.12.1935 Šumperk) syn Karla Oberleithnera (3.) prožil dětství a mládí v kulturním prostředí rodiny průmyslníka a hudebníka. Po otci zdědil hudební nadání. Od raného mládí se věnoval hudbě, zejména v oblasti skladby získal vzdělání u hudebního skladatele Antona Brucknera. Po dosažení středoškolského vzdělání studoval právní vědy na univerzitě ve Vídni, kde získal titul. Po ukončení studií se stal společníkem firmy Oberleithner und Söhne. Jeho životním posláním byla hudba, v roce 1894 se stal kapelníkem v Teplicích, v letech 1896-1897 v městském divadle v Düsseldorfu. Pak se věnoval hlavně skladatelské činnosti. Jeho dílo tvoří opery, symfonie, sbory a písně. Dočasný úspěch dosáhly jen opery jeho ***).

Poznámky:

*) Soupis skladeb Karla Oberleithnera:
- Banagh - Polka, jedna z nejstarších skladeb je z roku 1860, nemá op. číslo,
- Enkelin, op. 2,Orchestrální polka - Mazurka,
- Sons des Harpes, op. 4,
- Rose aus dem Schwabenlande, op. 5, Orchestrální polka,
- Gnaden Walzer, op. 6, Orchestrální valčík,
- Kling kling Antwerpen, op. 7, Orchestrální skladba,
- Am Achensee, Idyla o jednom aktu,
- Ave Maria, op. 10, Skladba pro orchestr, aj.

**) Soupis Skladeb Karla Oberleithnera provedl Jiří Kvapil ze zpráv a anoncí zveřejňovaných v šumperských novinách "Grenzboote des Nordwestlichen Mährens" z let 1875 až 1899, "Schönberger Zeitung" z let 1893 až 1901 a z biografického článku o Karlu Oberleithnerovi, skladateli komponujícím pod pseudonymem Carlo Nero, "Deutsche Kunst und Musikzeitung 46" z 31. 12. 1886 (Wien)

***) Opery Maxe Oberleithnera:
- Erlöst (1899),
- Chitana (1901),
- Abbé Mourer (1908),
- Afrodité (1912),
- Der eiserne Heiland (1916),
- La Valiére (1918),
- Cäcilie (1919),
- Das Heidentor (1920),

Blason:

Rakouský šlechtický stav „Edler von Oberleithner“ byl udělen 27. 10. 1873 a diplom 18. 8. 1874 pro bratry Eduarda a Karla Oberleithnery.

Na zlatém štítě v modrém břevně dvě zlaté hvězdy, nahoře červenozlatě šachovaná moravská orlice, dole černé ozubené kolo.
Klenot: zavřená křídla, přední zlatomodře dělené, zadní zlatočerně dělené.
Přikrývadla:modrozlatá a černozlatá.
Devisa: na zlaté pásce nápis „Industria et labore“

Mährische Adel strana 80, taffel 70