Genealogie a Heraldika 3-4/2003 - Ukázka z časopisu č. 1

Ukázka z článku: Vladimír Mrvík - Trojanové z Bylan a Rossfeldu

1. Úvod

V 16. a 17. století byl, vedle kněze Víta Phagella Píseckého a hofmistra Dominika Porsia, nejvlivnějším mužem na dvoře Albrechta Václava, člena rodu pánů Smiřických ze Smiřic 1), tehdy nejbohatšího a nejmocnějšího českého šlechtického rodu, SAMUEL TROJAN Z BYLAN A ROSSFELDU. Ač byl ve své době jistě ctěným a váženým urozeným pánem, dnes z jeho památky zbylo pouze jméno, popřípadě kratší zmínka v několika málo knihách s regionálně - historickým tématem. O jeho životě se dnes můžeme dozvědět pouze z archivních zdrojů. Tyto zdroje nám pomohou alespoň zčásti plasticky vykreslit životní příběh jeho samého a životní příběhy jeho nejbližších, které upadly téměř v zapomnění a spatřily světlo světa v následujících řádcích poprvé po více jak 350 letech . . . . .

2. Rod Trojanů z Bylan a Rossfeldu

2.1 Počátky rodu

Rod Trojanů sídlil na tvrzi (čp. 21), nalézající se v areálu jejich hospodářského dvora v Bylanech. Tvrz v Bylanech byla původně jednotraktová patrová budova, tvořící severní křídlo správní budovy hospodářského dvora, byla ohraničena nárožími z pískovcových kvádrů na západní fasádě. Síla obvodového zdiva přesahuje o něco málo 1 metr. Druhotně použitá raně barokní kamenná ostění rámují menší zazděný otvor v západní fasádě a prokazují, že jádro tvrze je starší než sjednocující římsa a střecha z 18. století. Komorová část přízemí na východě, klenutá těžkou valenou klenbou se styčnými lunetami je patrně nejstarším zachovaným prostorem, střední díl budovy je plochostropý a západní místnost přízemí má mladší klenbu s pětiúhelnými výsečemi. Západní část jednotraktu je patrně dílem mladší barokní přestavby, do které byly druhotně použity starší architektonické články. Strohost budovy byla změkčena barevnými omítkami, které se ve zbytcích zachovaly na severním průčelí, obracejícím se do uměle vytvořeného parku. Objekt je jedním z mnoha dosud nezkoumaných příkladů přežívání dispozice i formy tvrze (zajisté v souvislosti s tradičním, životaschopným a různě obohaceným schématem trojdílné dispozice síň - světnice - komora) hluboko do 17. a 18. století 2). Tvrz je dnes v kritickém stavu.

Samuel Trojan se narodil nejspíše v roce 1576 ve vsi Bylanech u Českého Brodu na Černokosteleckém panství, jako čtvrtý životaschopný syn Pavla Trojana. Jeho otec, již zmíněný PAVEL TROJAN sloužil ve vrchnostenských službách jako svobodný rychtář ve vsi Bylanech. Je to nám první známý člen rodu Trojanů. Jak známo, rychtáři byli do svých funkcí dosazováni svou vrchností (ať světskou, tak i církevní). Byli určeni k vykonávání pravomoci nad svěřenou vsí, nebo městem. Jejich hlavním úkolem bylo soudit ve svěřeném obvodě a dbát na pořádek. Za to často obdrželi od vrchnosti kus svobodné půdy, byli osvobozeni od vrchnostenských dávek a někteří dokonce obdrželi i tzv. výsadní krčmu, masné krámy, svobodné mlýny, či právo honby, čižby, rybolovu a dokonce i právo mít své vlastní poddané. Tímto způsobem se svobodní rychtáři automaticky stávali svobodníky. U Pavla Trojana tomu jistě nebylo jinak. Takto si můžeme vysvětlovat původ vlastnictví výsadní krčmy - čp. 19 (a snad i masných krámů a kovárny) Trojany a bezpochyby i jeden lán dědiny svobodné dědičné zmíněný v listině, kterou Albrecht Václav Smiřický roku 1611 osvobozuje majetek Samuela Trojana z Bylan. Z této listiny, která je uvedena níže, se dozvídáme, že již Pavel Trojan disponoval svými vlastními poddanými (předešle k pasení dobytkův svých pastevce nebo ovčáka svého obzvláštního choval). Avšak hlavní informace spočívá v tom, že Samuel Trojan s celou svou rodinou jsou zde uváděni jako svobodní lidé = svobodníci. (viz: Müller, V., Svobodníci, Praha 1905, s. 32-33). Z postavení Samuelova otce je patrné, že rodina Trojanů byla docela zámožná a jistě i vážená. Nejspíše již Samuelův děd vlastnil v Bylanech hospodářský dvůr. Pavla Trojana můžeme označit za zakladatele bohatství rodu Trojanů. Úřad vrchnostenského rychtáře byl jistě velmi výnosný, a proto není divu, že si Pavel mohl dovolit postupně ke své stávající majetkové državě přikupovat další budovy a pozemky, jak o tom svědčí nejstarší zachovalá pozemková kniha Černokosteleckého panství v SOA v Praze z let 1558-1572 3). V této knize se nacházejí 3 zápisy týkající se Pavla Trojana, přičemž zápis z roku 1560 je zároveň nejstarší písemnou zmínkou o rodě Trojanů. Podle těchto zápisů koupil roku 1560 Pavel Trojan od mlynáře Lukše Štítovský mlýn za 120 kop grošů a roku 1566 od Štětiny Kuby grunt za 50 kop grošů. Třetí zápis se Pavla Trojana Týká jen nepřímo.

O nemovitém majetku Pavla Trojana bychom se mohli dozvědět něco více z prvního dodnes dochovaného Urbáře panství Černokosteleckého, sepsaného na příkaz majitele tohoto panství Jaroslava I. Smiřického ze Smiřic, z let 1562 – 1564. V tomto případě však platí známé „Fortuna volubilis est – Štěstěna je vrtkavá“, protože zápisy pro obce Vrbčany a Bylany(!) (tj. folia 91-100) byly v pozdější době z neznámých důvodů z tohoto urbáře odstraněny. Jan Vavák, lstibořský písmák, ale naštěstí z tohoto urbáře roku 1813 část těchto zápisů vypsal do lstibořské pamětní knihy – Ves Bylany měla 20 osedlých, rolí 17 lánů. Trojan rychtář držel dvůr, krčmu, kovárnu a poustku 4).

Jméno Samuelovy matky bychom nejspíše vůbec neznali, nebýt jedné důležité listiny, týkající se sporu o obec Jenštejn, o které si povíme níže. Tedy, Pavlova manželka se jmenovala MARTA TROJANOVÁ Z DOBŘICHOVA a jak by snad její jméno mohlo naznačovat, pocházela přímo z nezámožného novoštítného rodu Dobřichovských z Dobřichova. Chyba lávky!

U nižší šlechty se často můžeme setkat s velmi ošemetnými genealogickými vztahy. Dobřichovští z Dobřichova jsou toho důkazem. Matka Marty Trojanové z Dobřichova, manželky Pavla Trojana, se jmenovala Dorota Amastová a s největší pravděpodobností pocházela z území dnešního okresu Kolín a byla členkou třetího, tedy měšťanského, stavu. O tom, že nebyla zcela nemajetná svědčí fakt, že ji za svou manželku pojal vladyka Adam Dobřichovský z Dobřichova – stalo se tak někdy na konci třicátých, nebo v průběhu první poloviny čtyřicátých let 16. století. Adam Dobřichovský z Dobřichova, původně poddaný Adama I. Hrzána z Harasova, který jej však i s jeho sourozenci propustil z poddanství.

Vladycká rodina Dobřichovských pocházela ze Žher u Českého Brodu, vzdálených přibližně 4 km od Bylan, kde se na svobodném dvoře Adama Hrzána z Harasova, zvaném Ctěnický dvůr (po jeho prvním majiteli Janovi ze Ctěnic, který jej obdržel roku 1454), narodil otec Adama Dobřichovského i on se svými sourozenci (známi jsou jeho bratři Svatoš, Jan, Jakub, Pavel a Václav). Nejstarší z bratrů, Svatoš, zdědil se po dosažení plnoletosti usadil v rodných Žheřích, kde sídlil do roku 1541; ostatní bratři povětšinou zakoupili domy, či dvory, v okolí Peček a Plaňan. Po propuštění z poddanství již nestálo jejich kariéře nic v cestě – největší triumf zažili Dobřichovští roku 1555, kdy byl nejstarší z bratrů, Svatoš, povýšen majestátem Ferdinanda I. do šlechtického stavu s predikátem z Dobřichova. Ač Svatoš nikdy ke svému znaku a přídomku nepřijal své bratry, v několika písemných pramenech se jeho bratři Adam a Pavel uvádějí i s přídomkem z Dobřichova.

Vraťme se ale k Adamovi Dobřichovskému a jeho manželce Dorotě. Po svatbě se usadili přímo v Pečkách. Z jejich manželství, které ale s největší pravděpodobností nemělo delšího trvání, vzešel, pokud víme, syn Jan. Podle naší hypotézy Dorota po ovdovění prodala majetek v Pečkách a i se svým synem se odstěhovala zpět do Žher u Českého Brodu k jednomu z bratrů svého manžela. Zde následně poznala svého druhého muže. Jisté je, že nedlouho po smrti svého prvního manžela se ve Žheřích provdala podruhé za jistého Václava ze Žher, majetnějšího poddaného Černokosteleckého panství, majitele gruntu ve Žheřích. Z tohoto manželství vzešli celkem tři potomci – syn Jiřík Adam, Dorota a Marta. Jediný syn Jiřík se po otcově smrti usadil na otcovském gruntě ve Žheřích; Dorota se provdala za N. Lipského, měšťana v Novém Městě Pražském a Marta se stala manželkou výše jmenovaného Pavla Trojana. Proč ale tito sourozenci užívali příjmení Dobřichovští z Dobřichova a ne ze Žher? Vysvětlení je nasnadě. Dorotin syn z prvního manželství, Jan Dobřichovský, a tedy nevlastní bratr Jiříka, Doroty a Marty, byl přijat k erbu Dobřichovských svým bezdětným strýcem Svatošem. Jan následně přijal Jiříka, Dorotu i Martu ke svému erbu a logicky i k predikátu s příjmením. Marta Trojanová se ale přece jen v jedné listině z roku 1619 uvádí s ohledem na příjmení svého otce jako Marta Žherská z Dobřichova a nikoliv Marta Dobřichovská z Dobřichova. Dorota Amastová a Václav ze Žher jsou nejstaršími doloženými předky Samuela Trojana z Bylan a Rossfeldu.

Vraťme se ale nyní k Janovi Dobřichovskému z Dobřichova. Jan Dobřichovský se poprvé uvádí roku 1556, kdy kupuje od Martina Divišovského z Prošovic a jeho manželky Johany ves a tvrz Vodochody. Nevlastnil ji však dlouho a již roku 1559 ji prodává Václavu Sluzskému z Chlumu. Roku 1560 se ovšem Jan Dobřichovský připomíná jako majitel Jenštejnského panství, které zahrnovalo ves a hrad Jenštejn, Ostrov, Šestajovice, Radonice, Křivenice a Ctěnice. Nutno podotknout, že již před rokem 1560 působil jako hejtman Jenštejnského panství.

Jan byl podle tehdejších svědectví velmi nečestný a tvrdý na své poddané: "... viněn byl, že zbil Jeronyma, jinak Jaroše poddaného Brandýsského. Ten totiž byl u něho čeledínem, ale pak mu ušel do nějakého dvora na gruntech Jenšteinských. Když pro něho Dobřichovský poslal, vzkázal mu vzpurná slova s pobídkou, jestli dobrý, aby sám přišel a jeho bral. Když pak i Samohel hospodář v témž dvoře takovouž pobídku učinil, došel do dvora se svými lidmi a protože se dvorští s kyji a ručnicemi přihotovili, byla z toho bytva a obojí se tepali. Konečně Dobřichovský dopadl Jaroše, dal ho do pout a on jsa ve vězení a v moci Janově nemohl se k vrchnosti své utéci ... Tehdá mluvil o něm Jan Mutrplos z Tedražic před lidmi, že krávu, která tři dny umrlá ležela, čeledi své stráviti dal.. .“ 5)

To, že Samuel Trojan měl předky s erbem, jistě značnou měrou přispělo k pozdější nobilitaci.

2.2 Urozený a slovutný vladyka pan Samuel Trojan z Bylan a Rossfeldu a jeho rodina

Vraťme se ovšem k rodinným poměrům rodu Trojanů - Samuelovi později přibylo pět 6) sourozenců (nebo alespoň jich známe pouze 5), totiž JAN, VÁCLAV, DAVID, JINDŘICH a DOROTA. Dětství ovšem Samuel neměl zrovna z nejšťastnějších - brzy mu zemřela matka 7) a Pavel Trojan se znovu oženil. Se svou druhou, také předčasně zemřelou, manželkou, kterou bohužel neznáme jménem, zplodil syna Jindřicha. V osmi letech přišli sourozenci Trojanové i o otce. Nad Trojanovými sirotky byl logicky ustanoven poručník. Podle tehdejšího zvyku vykonávala nad poddanskými sirotky poručenství přímo vrchnost, která pečovala o sirotčí peníze a vedla jejich evidenci. V případě Samuela a jeho sourozenců byl tou vrchností Jaroslav I. Smiřický ze Smiřic a na Kostelci. Jaroslav I. tehdy přijal do spravování sumu 490 kop 44 groše a 2 penízky české, o čemž byl učiněn zápis v registrech důchodních panství Černokosteleckého a byl sepsán revers na kterou přitiskl Jaroslav Smiřický svou pečeť. Po té, co Samuel Trojan a jeho sourozenci dospěli, měli jim být tyto peníze vráceny. Roku 1597 však Jaroslav Smiřický umírá a novým majitelem Černokosteleckého panství se stává jeho synovec Zikmund Smiřický. Sirotčí Trojanský fond mohl být navrácen až po dosažení plnoletosti nejmladšího ze sourozenců (Dorota nebo Jindřich). K vyplacení tohoto sirotčího fondu došlo roku 1603 Zikmundem Smiřickým. Zikmund Smiřický, ač nejbohatší šlechtic své doby, byl prohlášeným skrblíkem a o jeho hospodárnosti kolovaly dokonce i anekdoty. Nemůžeme se tedy divit, že z původních 490 kop grošů bylo Samuelovi a jeho sourozencům vyplaceno směšných 50 kop grošů (!). Samuel Trojan samozřejmě usiloval o vyrovnání. Vyrov-nání se mu dostalo až v roce 1611 skrze Albrechta Václava Smiřického, který mu daroval tzv. Votloučkovský mlýn v Bylanech, který měl přibližnou hodnotu těch nevyplacených 450 kop grošů. Ve Zlatém Urbáři panství Černokosteleckého 8) se dodnes zachovala darovací listina Albrechta Václava Smiřického ze Smiřic a na Náchodě na tento dvůr.

... konec ukázky ...

Poznámky:
1) viz Šimáček, Fr., Za poznáním města Kostelce nad Černými lesy, Kostelec n. Č. l. 1937, s. 65
2) Kroupa, P., Tři feudální sídla na Kolínsku. In: Práce muzea v Kolíně, 1987, s. 153
3) Státní Oblastní Archiv Praha (dále jen SOA Praha), Velkostatek (dále jen VS) Kostelec nad Černými lesy – inv. č. 3142, k.č. 1920
4) Miškovský, J., Registra správní panství kosteleckého z roku 1562. In: Naše hlasy 1903, č. 39
5) Sedláček, A., Hrady, Zámky a Tvrze české XV, Praha 1998, s. 160
6) z jednoho nepřímého důkazu vysvítá, že Samuel snad měl ještě další dva sourozence
7) nejspíše při porodu některého ze Samuelových sourozenců
8) Státní okresní archiv Kolín (dále jen SOkA Kolín), Zlatý urbář panství Černokosteleckého v přepisu J. Miškovského, bez sign.