Genealogie a Heraldika 3-4/2006 - Ukázka z časopisu č. 1

Ukázka z článku: Miroslav Baroch - Nadpřirozené bytosti, monstra a bájní tvorové II/II

Kentaur (Sagittarius)

Kentaur je symbolem astrologického znamení zvěrokruhu - střelce. Kreslí se jako půl koně a půl člověka a v řecké mytologii je pokládán za divokého lesního démona představující nevázanou a nezkrotnou přírodní sílu. Jeho koňská polovice ho spojuje s pozemským životem a jeho lidská část je symbolem posmrtného života. Kdysi byl pokládán za barbarské, zuřivé a nezkrotné stvoření. Tito tvorové žili podle řecké mytologie divokým a nevázaným životem v Thessalii a na západě Arkádie. Všechen čas trávili bouřlivými a prostopášnými radovánkami. Měli velké sklony k výtržnictví, často bývali zpodobňováni jako opilí společníci Dionýsa. Za zmínku stojí jedna světlá výjimka, kterou byl Cheirón, moudrý vychovatel několika řeckých hrdinů, jako byl např. Achilles. Cheirón byl zběhlý v hudbě, lékařství, lovu a válečnickém umění a velmi se přátelil s Apollónem. Po jeho smrti ho Zeus vyzvedl na oblohu jako souhvězdí kentaura, vyzařující svou hlubokou moudrost.

Není přesně známo jak se kentauři zrodili, lze se však domnívat, že víra v tato stvoření vznikla vlastně jaksi omylem. Vysvětlení mohou nabízet prastará mystéria při nichž tanečníci převlečení za koně přivolávali déšť. Jiná teorie praví, že kentaur je vlastně člověk jedoucí na koni. Dojem, který udělal španělský jezdec na nic netuší-cí Aztéky, mohl vyvolat představu bytosti velmi podobné kentaurovi.

Ač je kentaur jedna z nejdekora-tivnějších heraldických figur je jeho výskyt v evropských erbech poměrně nepočetný. Heraldická figura kentaur někdy nazývaný též hippocentaur je lidská postava s koňským zadkem, pokud drží v pažích luk se šípem připravený ke střelbě je nazýván sagittarius-střelec. V heraldice je kentaur zobrazován v několika rozdílných variantách. V Čechách se objevil v erbech Nekšů z Landeka 1), kterým od konce 15. století patřila Kuřim na Brněnsku, nebo snad Matěje z Vykrantic, o kterém však Vojtěch Král ve své Heraldice píše na str. 318, že: "...Rostoucího muže s napnutým lukem i mezi rohy co klenot viděti na náhrobku vladyky z Vykrantic".

Heraldické názvosloví užívané v západní Evropě poměrně striktně rozlišuje kentaura, tvora, který je kreslen jen se zadní polovinou koňského těla a převážně nemající luk se šípy a sagittaria-střelce mající celé tělo koně, ale místo krku má horní trup muže resp. ženy střílející z luku dopředu či dozadu. V heraldice západní Evropy najdeme několik krásných příkladů užití kentaura či sagittaria jako štítonoše. Ve Velké Britanii dodnes žijí potomci rodiny Hoodů, kteří dali své vlasti mnoho významných členů královského námořnictva. Rod se rozdělil na větve držící titul viscounta Hooda, viscounta Bridporta a barona St. Audries. Poslední jmenovaná rodová větev Fuller-Ackland-Hood získala titul barona St. Audries v hrabství Somerset 22. ledna 1911 a titul zanikl smrtí Alexandra Peregrina, 2. Barona St. Audries 16. října 1971, blason erbu: Štít čtvrcený, 1.-4. pole modré se zlatou hlavou štítu se třemi černými půlměsíci s hroty vzhůru, na modrém poli zlatý fret (Hood), 2. pole černo-stříbrně šachované s červeným břevnem (Acland), 3. pole stříbrné se třemi červenými úzkými břevny a červeným kantonem (Fuller), Klenoty jsou tři, 1. černý havran mající přes rameno položenou zlatou kotvu (Hood), 2. levé předloktí oblečené v modrém rukávu s koženou sokolnickou rukavicí a na ní sedící stříbrný sokol se zlatou zbrojí (Acland), 3. z červené koruny rostoucí stříbrná hlava lva (Fuller). Štítonoši: 2x sagittarius přir. barvy. Heslo: ZEALOUS (Nadšeně) 2)

Rovněž i komunální heraldika nabízí kentaury ve svých znacích. Například anglické městečko Allerdale má ve svém erbu, který získalo roku 1974 hned několik heraldických monster, blason: Štít stříbrný, ve kterém je uprostřed černý okřídlený jednorožec v chůzi, se zlatou hřívou, ocasem, chlupy a zlatým rohem, v horních rozích a dole je provázen modrými rohy hojnosti se zlatými stuhami. Klenotem je kolčí přilbici se zlato-modrou točenicí a červeno-stříbrnými přikrývadly, zelená hradební koruna a na ní zlatý slon nesoucí na zádech věž, v chobotu drží černý krumpáč. Štítonoši: vpravo mořský černý pes, rybí ocas zelený mající na krku stříbrný obojek se třemi modrým kotouči a z něho visí zlatý řetěz, v pravé pracce drží zlatou ovčáckou berlu, vlevo je sagittarius mající lidskou polovinu přirozené barvy, tělo koně je zelené, na hlavě má zlato-modrou točenici, na krku mu visí na červeném provaze masky tragédie a komedie, v ruce drží loveckou trubku, pravou přední nohou přidržuje zlatou biskupskou berlu. Zajímavostí je, že tato figura má místo koňského ocasu ocas dračí. Heslo: EX UNITATE CURAQUE FORTIOR.

Zajímavou a nezvyklou variantou kentaura je atributní neboli připisovaný erb anglického krále Štěpána, který vládl ještě v předheraldické době, na štítě jsou tři kentauři střílející z luku, ale místo těla koně mají tělo lva. Jiná verze tohoto erbu má jen jedinou figuru. Nakonec kapitoly o lidech s koňským tělem přidáme zvláštní variantu kentaura, kterou je tzv. ichthyokentaur. Dosud jsem nezjistil zda tato obluda někdy dostala heraldickou podobu, ale již ve starém Řecku byl znám mořský národ kentaurů, kteří byli zobrazováni jako napůl lidé mající koňský či lví trup a ocas delfína.

Kerastes

Kerastes (lat. cerastes) je monstrum, které je řazeno mezi nejohebnější hady, skoro by se chtělo říci, že nemá žádnou páteř. Na hlavě mívá buď dva rohy, které vypadají jako beraní, nebo čtyři malé růžky. Při výpravě za obživou bývá kerastes zahrabán v písku tak, že jeho rohy vyčnívají nad povrch. Tato vábnička láká zvěř hledající potravu, přiblíží-li se je hadem okamžitě zabita a sežrána.

Isidor Sevilský ve své knize "Etymologie" píše: "..., že kerastes je had s rohy na hlavě jako beran. Od nich též dostal jméno, protože Řekové nazývají rohy slovem "kerata". Někdy je též zobrazován se čtyřmi rohy, které používá jako návnadu pro kořist, kterou okamžitě zabije. Jeho tělo je tak ohebné, že vypadá jako by neměl páteř".

V heraldice je kerastes zobrazován jako čtyřnohé zvíře se lvími spáry, na hlavě vzdáleně připomínající antilopu má čtyřmi růžky, na které vábí kořist-ptáky, kteří mu sedí na zadku.

Kerberos

Mezi heraldická monstra se dostal i antický Kerberos, tříhlavý pes, který hlídá bránu do podsvětí. Má za úkol zadržet všechny duše, které by chtěly proklouznout zpět do světa živých. S úspěchem překonali tohoto hlídače jen ti hrdinové, kterým byli nápomocni bohové. Kerberovy tři hlavy, které vše uchvacují a požírají, skrývají velkou symboliku, podle níž jedna hlava značí minulost, druhá přítomnost a třetí budoucnost. Celkovou hrůznost jeho zjevu doplňovali hadi kolem krku a na konci ocasu dračí hlava, případně ostny. Věřilo se, že má pelech u řeky Styx, přes kterou vozil Cháron duše zemřelých. Aby si lidé tohoto strašného hlídacího psa u vchodu do podsvětí naklonili, nechávali v rakvi pod hlavou zemřelého medový koláček.

Podle Horatia měl Kerberos sto hlav, Hesiodes psal, že jich má jen padesát, ale všichni ostatní autoři se shodli na třech. Prostřední hlava byla lví, zatímco dvě další byli psí a vlčí. Zároveň měl i dračí ocas a hustou hřívu z kroutících se hadů. Kerberos má bratra Orphuse, též obrovského psa, který však má jen hlavy dvě. Egyptská obdoba Kerbera je Anubis, pes, který střeží hroby a přivádí lidské duše do podsvětí. Podobný pes je i součástí severských bájí a pověstí, jmenuje se Garm, štve duše prokletých a střeží dům smrti. Je pravděpodobné, že postava psa Garma byla inspirována smečkami bojových psů, kteří po bitvách pronásledovali poražené nepřátele a požírali padlé či raněné bojovníky.

V heraldice je Kerberos vzácný, podařilo se mi přesto najít jeden příklad. Dne 1. srpna 2000 získala 5. námořní operační skupina, jednotka kanadského královského námořnictva svůj odznak-badge, kde je vidět zlatý Kerberos (má tři psí hlavy hledící každá na jinou stranu) s černým obojkem pobitý stříbrnými cvoky a se zlatým rybím ocasem držící v předních tlapách zlatý trojzubec 3).

Kohout

Mezi domácí zvířata patří především drůbež a z ní kohout. Tento pták se dostal mezi heraldická monstra hlavně díky jeho spojením s jinými zvířaty. Velmi známý příklad českého heraldického monstra založeného na bázi kohouta je v erbu města České Třebové, který je prokazatelně doložen od 17. století, blason: Štít červený a na něm kráčející černý kohout se zlatou zbrojí, mající mužskou bradatou hlavu se zlatým špičatým kloboukem zakončeným zlatou koulí 4).

Jiná varianta jak se může stát kohout heraldickým monstrem je v erbu bavorské rodiny von Geyss, kde je zobrazen ve zlatém poli černý kohout s červeným hřebenem, lalokem a zbrojí mající tělo zakončeno vztyčeným rybím ocasem přir. barvy (anglicky se tato heraldická figura nazývá cockfish). Klenotem je na přilbě s černo-zlatými přikrývadly figura ze štítu 5).

Koza (okřídlená)

I běžné domácí zvíře jako je koza se může dostat mezi heraldická monstra. Badge Sira Williama Sandyse, 1. Barona Sandyse of the Wine je takovým příkladem. Sir William byl významným vojákem a osobním přítelem syna krále Jindřicha VII. Sandys byl rovněž velkým stoupencem Kateřiny Aragonské, poprvé manželky prince Arthura, který však již šest měsíců po svatbě zemřel a poté manželky krále Jindřicha VIII. Roku 1518 byl Lord Sandys přijat mezi rytíře Řádu Podvazku a v knize Prince Arthur´s Book je zaznamenán jeho badge-bílá okřídlená koza, rohy, křídla a kopyta jsou zlatá. Stejným způsobem je popsáno zvíře i v jiných rukopisech uložených dnes v archivu College of Arms. Pravnuk Sira Williama, rovněž William Sandys začal používat okřídlené kozy jako štítonoše svého znaku a jako klenot krk kozy mezi orlími křídly.

I komunální heraldika v Německu nabízí erb s okřídlenou kozou jejíž význam a původ je dnes již poněkud nejistý. Město Kervenheim ležící ve spolkové zemi Severní Porýní-Westfálsko, na území bývalého hrabství Kleve, užívá zlatý štít se zelenou trávou a na ní stojící červená koza se vztyčenými červenými křídly.

... konec ukázky ...

Poznámky:
1) Erb Nekšů z Landeka, viz Paprocký B., Zrcadlo markrabství Moravského, blason: Štít modrý a na něm stříbrný kentaur mající jen zadní polovici koňského těla a přední část tvoří trup starého divého muže se zlatými vlasy držící zlatý luk a šíp připravený ke střelbě. Klenotem je figura ze štítu, přikrývadla modro-zlatá. Janáček J., Louda J.,České erby, Albatros Praha 1988, s. 210-211, heslo Nekšové z Landeka.
2) viz Pine L.G., The New Extinct Peerage 1884-1971, London 1972, s. 244, heslo St. Audries.
3) viz The Canadian Heraldic Authority, The Public Register of Arms, Flags and Badges of Canada, Vol.. IV, p. 163
4) viz, J. Čarek, Městské znaky v českých zemích, Academia Praha 1985, s. 111, heslo Česká Třebová
5) viz, Armorial Général précédé d´un Dictionnaire des termes du blason par J.B. Rietstap, Gouda 1884, s. 770, heslo Geyss