Agentura Pankrác v roce 2006 vydala obsažnou práci známého historika Jana Županiče o nové šlechtě. Těžiště autorovy práce je od vzniku císařství v roce 1804, především pak po roce 1867, kdy vznikalo velké množství novodobé šlechty. Autor pojal šlechtu v širokém historickém kontextu, od jejího vzniku – bezpochyby správně a důvodně. Zatím historici žehrali, že nejsou u nás uspokojivě zpracovány dějiny nízké šlechty, zde se to k tomu přímo vybízelo. (K roku 1500 se konstatovalo 47 rodů panských, přestože později dosáhl počet více jak dvojnásobný – měli zde historici jednodušší úlohu). Právě Županičova práce v mnohém objasnila postavení a úlohu nízké šlechty a vyplnila tak mezeru v odborné literatuře (s. 54). Postrádal jsem pouze zdůraznění té skutečnosti, že po Obnoveném zřízení zemském v roce 1627 byli členové nižší šlechty – rytíři – ti, kteří měli v držení deskový statek a měli právo nejen zasedat na sněmu, ale i právo hlasu, kdežto bez deskového statku byli „pouhými vladyky“ s právem na sněmu zasedat, ale bez práva hlasu. (Snaha ožebračenou českou šlechtu zbavit politického vlivu).
Velkým přínosem knihy je i rozbor šlechty ve všech zemích náležejících do habsburského soustátí ve střední Evropě. Práce je provedena s akribií a velkou erudicí a je nepochybně zásadní ve svém oboru. Rozdělení do osmi kapitol je provedeno dle potřeb díla a je důvodné.
V kapitole V. – Šlechtická privilegia v nové době (s. 227 n.) se však nadbytečně zabývá Řádem Zlatého rouna (s. 241-244), neboť tento řád nemohl novodobý a nízký šlechtic obdržet. Autor v seznamu použité literatury zcela opoměl můj někdejší článek „Vliv rakouských řádů na obdržení a polepšení šlechtictví“ (m.j. první, který se u nás touto tématikou zabýval – vznikl díky mému přátelství s galeristou Václavem Měřičkou a jeho synem), kde jsem konstatoval, že tento Řád Zlatého rouna neměl žádný vliv na obdržení či polepšení šlechtictví. Nadbytečné se jeví ze stejného důvodu i zařazení Hvězdového kříže (s. 244-245). Ale pro informovanost veřejnosti to lze autorovi odpustit.
Na s. 86, ale nejen tam, používá výraz „novožitné“ místo „novoštítné“. Vzhledem ke skutečnosti, že se to opakuje na vícero místech to nebude tiskařský „šotek“.
Na s. 376 píše, že u rodiny Purkyňů se Milan Buben mýlí, ale pro své tvrzení nepřináší žádný důkaz, jen údajnou absenci dokladů. O šlechtictví českých lékařů ostatně již před lety vyšla samostatná práce v knižní formě.
Pokud po roce 1989 vychází řada titulů z oblasti šlechtictví, heraldiky a příbuzných oborů problematické kvality, tak o práci Jana Županiče lze jednoznačně říci, že je prací vynikající, velmi širokého záběru, velmi přínosnou a lze jí čtenářské obci vřele doporučit.
[ Zpět ]